9. prosince
Iz 40,1-11
Žl 96,1-2.3+10ac.11-13ab.13cd
Mt 18,12-14
Stejně tak nechce váš nebeský Otec, aby zahynul jediný z těchto nepatrných. Mt 18,14
Cítíš se od Boha opuštěný?
Neboj se! I když se tak cítíš, On tě stále hledá! Stále stojí vedle tebe a neopouští tě.
Nebeský Otče,
Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat. Sleduješ mou stezku i místo , kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy. Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno. Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě. Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to. Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří? Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš. I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři, tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí. Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem. Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo. Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal. (Žalm 139, 2-13) Amen