Pouť mládeže litoměřické diecéze s otcem biskupem – ŘÍM – ASSISI 2019

      Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Pouť mládeže litoměřické diecéze s otcem biskupem – ŘÍM – ASSISI 2019

V den slavnosti Zvěstování Páně, 25. dubna 2019, se diecézní dům v Litoměřicích zaplnil téměř sedmdesáti mladými poutníky z litoměřické diecéze, které zde vřele přijal biskup Jan Baxant a generální vikář Martin Davídek. Společně slavenou mší svatou pak byla zahájena pouť mládeže litoměřické diecéze s otcem biskupem do Říma a Assisi.

Řím nás uvítal v úterý v brzkých ranních hodinách, díky čemuž se před námi rozprostřel pohled na téměř prázdné Svatopetrské náměstí. Mohli jsme si tak nerušeně vychutnat atmosféru míst, ke kterým směřují oči celého křesťanského světa. To už se k nám připojil také P. Matúš Imrich, který celou pouť pomáhal připravit a během našeho pobytu ve svatém městě nám byl výborným a trpělivým průvodcem. Vystoupali jsme až do kupole baziliky svatého Petra, žasli jsme nad krásou celého Říma a při pohledu dolů do baziliky se nám tajil dech nad tímto architektonickým skvostem, ve kterém jsme následně absolvovali komentovanou prohlídku. Setkání tváří v tvář s Michelangelovou Pietou, množstvím překrásných uměleckých děl i společná modlitba u hrobu svatého Petra na nás všechny udělala hluboký dojem.

Když jsme opustili Vatikán, naskytla se nám příležitost seznámit se s některými významnými památkami města, jako je Andělský hrad, Pantheon, Fontána di Trevi nebo Španělské schody. Počasí bylo chladné a deštivé, a tak byl den náročný, ale přesto zajímavý. Když nás tedy večer autobus vysadil v klášteře sester kamiliánek na okraji Říma, kde jsme se opět setkali s otcem biskupem a s otcem generálním vikářem, velmi jsme ocenili přátelské přijetí místními sestrami a příjemné rodinné prostředí, ve kterém jsme byli ubytováni. První den ve věčném městě jsme zakončili mší svatou v klášterním kostele. Při ní jsme vložili skrze ruce otce biskupa na obětní stůl své úmysly, s nimiž jsme se na pouť vydali a které jsme i příštích dnech pokládali při slavení eucharistie na oltář.

Středa byla pro mnoho z nás dnem D. Naše kroky vedly opět do Vatikánu, kde jsme se zúčastnili generální audience s papežem Františkem. Na tento okamžik nikdy nezapomeneme. Nejenže jsme na vlastní oči viděli Svatého otce a mohli se s ním a spolu s dalšími poutníky z celého světa pomodlit, ale zakusili jsme i jeho dobrotu a otevřenost k druhým. Poté, co papež všem požehnal, vydal se osobně pozdravit poutníky v přilehlých sektorech. Když se blížil k tomu našemu, nad kterým vlála česká vlajka, byli jsme nadšení. Otec biskup naši skupinu papeži představil a k našemu velkému překvapení Svatý otec projevil přání se s námi vyfotografovat. Znamenalo to pro nás opustit ohrazený sektor, seřadit se na volném prostranství pod bazilikou a čekat, až k nám Svatý otec přijde. Když se k nám papež František připojil, nedělily nás od něj už žádné bariéry, a mohli jsme tak prožít několik radostných minut, kdy tu byl papež jen pro nás a kdy nás s úsměvem jemu vlastním pozdravil a dokonce nás podporoval gesty při zpěvu, kterým jsme ho chtěli přivítat. Takto blízké setkání s ním pro nás bylo velkým a nečekaným darem. Po tomto zážitku jsme se rozloučili s Vatikánem, abychom si prohlédli Koloseum a pahorek Palatin s antickými památkami. Na těchto místech jsme mohli vnímat kontrast mezi pomíjivostí světské slávy a inspirativní vytrvalostí víry, kterou ani kruté pronásledování nedokázalo zlomit.

Čtvrtek jsme zahájili v klášterním kostele mší svatou spolu se sestrami kamiliánkami. Zažily tak první česky slouženou mši v jejich kostele. Po tradičně chutné a vydatné snídani jsme se opět vypravili do ulic Říma, tentokrát po stopách římských bazilik. Navštívili jsme baziliku Svatého Pavla za hradbami, baziliku Santa Maria Maggiore a baziliku San Giovanni in Laterano, lateránské baptisterium a Svaté schody. Celý den jsme tak mohli nejen obdivovat monumentálnost těchto staveb, ale také v tichosti rozjímat na svatých místech či pokleknout u hrobu sv. Pavla. Čtvrtek byl posledním dnem, který jsme v Římě strávili. Večer byl proto ve znamení sdílení zážitků, při němž nám také naši ubytovatelé, sestry kamiliánky a komunita Betánie, představili život svých řeholních společenství.

V pátek ráno jsme se rozloučili s našimi usměvavými hostitelkami i s městem Římem. Okolo poledne jsme už vystupovali z autobusu necelých pět kilometrů od Assisi. Prohlédli jsme si baziliku Santa Maria degli Angeli, kde se nachází malá kaple Porciunkule, v níž zemřel sv. František. Potom jsme se pěší poutí vydali do Assisi, jehož kamenná krása je vidět zdaleka. Až do našeho odjezdu jsme si vychutnávali atmosféru tohoto starobylého, v kopci vystavěného městečka. Při mši svaté, sloužené našimi kněžími P. Jozefem Kadlicem, P. Jiřím Smolkem a P. Kamilem Škodou v boční kapli chrámu sv. Rufina, v němž byl pokřtěn sv. František a sv. Klára, jsme měli příležitost poděkovat za celou prožitou pouť. Následně jsme navštívili hrob sv. Kláry a poté i hrob sv. Františka. Večer v Assisi strávil již každý po svém, někteří sledovali západ slunce nad městem, jiní se v bazilice zúčastnili slavnostních nešpor a někteří jen tak procházeli ztemnělými uličkami, kudy kdysi chodíval i sv. František. Po setmění pak nezbývalo nic jiného, než vyrazit na cestu domů do Litoměřic.

V branách diecézního domu nás v sobotu odpoledne opět velmi srdečně přivítal otec biskup s otcem generálním vikářem. Pouť, kterou pořádalo Biskupství litoměřické – Diecézní centrum pro mládež a spolek MATĚJ z. s., podle některých svědectví změnila účastníkům život, tak byla u konce. Modlili jsme se u hrobů světců, ve zdech Kolosea si uvědomili význam oběti křesťanských mučedníků, setkali se se Svatým otcem Františkem a také zakusili jednotu našeho společenství i otcovskou lásku všech, kteří pro nás tuto pouť připravili a na pouti provázeli. Všem těm a dobrému Bohu patří za tento opravdu požehnaný týden velký dík.

Marie Pavlíková, 26 let, právnička, Mělník

Pouť mládeže litoměřické diecéze pořádalo Biskupství litoměřické – Diecézní centrum pro mládež a spolek MATĚJ z. s. Poděkování patří všem, kdo se jakkoli zapojili do příprav pouti nebo pomáhali v jejím průběhu. Zvláště bychom chtěli jménem všech účastníků poděkovat litoměřickému biskupství, zejména otci biskupovi, krom jiného za velkorysou finanční podporu. Přestože jsme plánovaný počet účastníků rozšířili o dvacet míst, muselo být přihlašování z důvodů rychlého naplnění kapacity ukončeno dříve. Mrzí nás, že se někteří zájemci nestihli přihlásit. Dá-li Pán, pokusíme se v budoucnu vytvořit novou příležitost a opět nějakou pouť uspořádat.

Tým DCM

Účastníci Pouti mládeže litoměřiké diecéze s o. biskupem do Říma a Assisi nasali:

František Hermanovský, 22 let, bohoslovec z Košického semináře, nyní týmák na DCŽM v Příchovicích:

Pouť do Říma a Assisi jsem absolvoval již podruhé. Přesto jsem se vrátil obohacen o nové zkušenosti.

První oslovující skutečností pro mne bylo to, že i v tak velikém počtu jsme vytvořili jednu velkou partu. Všichni jsme brali ohled jeden na druhého, a když bylo potřeba, tak jsme si vzájemně pomohli. Díky pouti jsem tak mohl poznat další mladé lidi z litoměřické diecéze.

Vrcholným momentem celé pouti se asi pro nás všechny stalo setkání se Svatým otcem. Když mu otec biskup Jan představil mládež své diecéze, odpověděl, že se chce s námi vyfotit. Na to jsem předtím ani nepomyslel. Mohli jsme se mu podívat do očí, pozdravit ho a dokonce se ho dotknout, což taky někteří udělali. Byl to nepopsatelný zážitek.

Díky této pouti jsme mohli víc poznat otce biskupa Jana, popovídat si s ním, slavit s ním denně mši svatou, kráčet s ním ulicemi Říma. Jsme vděční, že i navzdory svému zdravotnímu stavu a věku, absolvoval pouť s námi.

Vzhledem k tomu, že mým křestním patronem je sv. František, byla pro mne významná také návštěva Assisi. Vždycky když jsem u hrobu tohoto světce, cítím vnější i vnitřní pokoj, který on sám hlásal. Městečko s úzkými kamennými uličkami mě fascinuje svou krásou.

Ve svém životě jsem už zažil hodně poutí a každá byla něčím výjimečná. I z této mám nezapomenutelné zážitky. Ať společně strávený čas na místech, kde se formovala a obnovovala církev, přinese své ovoce. 

Štěpán Štefl, 20 let, student z Ústí nad Labem:

Pouť do Říma a Assisi byla neopakovatelným zážitkem. Měli jsme možnost vidět spoustu zajímavých míst a památek z doby raného i pozdějšího křesťanství, antické památky a dokonce i svatého Otce. Největší dojem na mě udělala bazilika sv. Pavla za hradbami a procházka po Assisi, kdy jsme měli možnost vidět krásné městečko, ze kterého byl nádherný výhled do okolní krajiny.

Ubytováni jsme byli na okraji Říma u sester Kamiliánek, menší část skupiny také v sousední komunitě Betanie. Naše hostitelky byly velice milé a pohostinné a po celém dni chození, kdy jsme byli unavení a hladoví, na nás čekalo vždy vřelé přijetí a dobrá večeře.

Rozhodně se těším na další případnou pouť s mládeží naší diecéze.

Klára Šedivá, 20 let, studentka, Višňová – Filipovka:

Požehnaný týden! To je ten nejkratší a zároveň nejpřesnější popis, který mě napadá, když si vybavím pouť do Říma a Assisi. Pro mě to byl čas tak nabitý posuny a objevy ve vztahu s Bohem, že tyto dny řadím k těm nejlepším mého života. A k tomu ještě společenství milých lidí a úchvatné památky! Kdybyste mi chtěli před odjezdem tvrdit, že se mi tam bude takhle líbit, nikdy bych vám to nevěřila. Teď už jen s radostí vzpomínám a děkuji Pánu za všechny krásné chvíle, ze kterých budu ještě dlouho těžit.

Marie Kirschnerová, 16 let, studentka, Litoměřice

Na této pouti jsem měla možnost zažít opravdu neobyčejné věci, počínaje setkáním s papežem, přes prohlídku nejstarších a nejmonumentálnějších bazilik v Římě, návštěvu legendárního Kolosea a konče procházkou okouzlujícím Assisi. Mohli jsme chodit po stejných místech, po kterých chodili apoštolové, svatí a první křesťané, kteří pro svou víru umírali. Mohli jsme se modlit na místech, kde se děly zázraky. To vše bylo ohromné. Pro mě však tato pouť nebyla jenom o velkých věcech, ale hlavně o těch ‚menších‘. Bylo skvělé už jenom vdechovat atmosféru společenství lidí, kteří jsou na stejné vlně jako vy. Jsem nesmírně šťastná, že jsem si mohla připomenout, jak přirozené je pomodlit se růženec, jak přirozené modlit se ranní chvály nebo kompletář a jak přirozené je mít kolem sebe kněze. 

Fotky z pouti najdete na stránkách biskupství litoměřického:

https://www.dltm.cz/mladez-odjizdi-do-rima

https://www.dltm.cz/litomericky-biskup-privital-mladez-v-rime

https://www.dltm.cz/svaty-otec-se-setkal-s-poutniky-z-litomericke-dieceze

https://www.dltm.cz/mse-litomerickych-poutniku-v-komunite-sester-kamilianek

https://www.dltm.cz/mladi-poutnici-navstivili-posvatna-mista-rima

https://www.dltm.cz/mladi-poutnici-odjeli-do-assisi

https://www.dltm.cz/navrat-mladych-poutniku-do-litomeric